Historie Ischie

Břehy osmého největšího italského ostrova (prý nejkrásnějšího a nejslavnějšího ostrova v Neapolském zálivu) Ischie vzdáleného asi třicet tři kilometrů od Neapole omývají vody Tyrhénského moře a je součástí správního celku Kampánie.

První osídlení

První doklady o osídlení sahají až do 4.-3. tisíciletí před n.l., do období neolitu. Keramické fragmenty datované z konce 15. a 14. stol. před naším letopočtem ukazují spojení s anatolskou civilizací. Kolem let 780-770 před n.l. dorazili z Euboe na ostrov řečtí kolonisté a založili osadu, které dali jméno Pithecusa, což se překládá jako ostrov opic. O půl století později zakládají na pevnině osadu Neapolis, současné centrum jižní Itálie Neapol.

Mezi nejdůležitější nálezy dokládající vyspělost tehdejší civilizace na ostrově patří tzv. Nestorův pohár, který pochází z roku 725 před n.l. a je k vidění v Archeologickém muzeu. Pithecusa se stala nejzápadnějším místem Řecka a vytvořila křižovatku antického světa. Prostřednictví Řeků z Pithecusy se setkávala etruská, latinská a italská kultura, která tak přišla do styku s helénskou civilizací.

Nadvláda Syrakusanů

Roku 474 před n.l. požádali obyvatele Cumy (nejstarší osady na pevnině) Řeka Hierona ze Syrakus o pomoc proti spojeneckým vojskům Etrusků a Kartága. Etruskové byli poraženi a Ischii začali ovládat Syrakusané, kteří vybudovali na mysu Monte Vico opevnění. Hlavní sídlo si zřídili na skalnatém výběžku dvě stě metrů vysokém na východě ostrova (dnešní Aragonský hrad).

Období Římanů

Za pět set let poté na ostrov dorazili Římané, kteří objevili léčebné účinky termálních pramenů vyvěrajících ze země a začali je využívat. Ostrov nazvali Aenaria, což je také název největší cestovní kanceláře na ostrově. Z tohoto termínu se později vyvinul název Insula. S tím se poprvé setkáváme v dopise papeže Lva III. císaři Karlu Velikému z roku 813. Ve středověku se z tohoto slova postupně vyvinul současný název Ischia. V blízkosti léčivých pramenů si bohatí římští patriciové nechávali stavět vily, zvláště v Nitrodi v Baranu, kde jsou dodnes zachovány basreliéfy nymf, a díky síle léčivých pramenů objevili ostrov, dnes bychom řekli, pro rozvoj lázeňství a cestovního ruchu vůbec.

Rod Anjouovců

Od roku 29 před n.l. patřila Ischia k Neapoli. V následujícím období se na jejím malém území vystřídalo několik krátkodobých vlád, především barbarských národů. Ty přišly, chvíli pobyly, co mohly zničily a pak odtáhly dále. A tak se to opakovalo až do roku 1265 už n.l., kdy celou jižní oblast Itálie ovládl královský rod Anjouovců přibližně na sto sedmdesát let.

Aragonský hrad

Velká erupce sopky Monte Tripodi v roce 1301 vytvořila kráter Arso a zničila rozsáhlé území ostrova. Obyvatelé museli ostrov opustit. Vrátili se tam až za čtyři roky, kdy překonali obavy z další erupce. Nejdříve se začali usazovat na skále na východním výběžku, na kterém byl v 2.polovině 15. století Alfonsem I. Aragonským postaven mohutný opevněný hrad mostem spojený s pevninou. A tady se poprvé setkáváme se slavným rodem D´ Avalos. V životopise známé renesanční básnířky Vittorie Colonny, která byla důvěrnou přítelkyní a můžeme říci platonickou láskou Michelangela, se dovídáme o její slavné svatbě s Ferrantem D´Avalos, kterou prožívaly mohutné zdi hradu v roce 1509. Jak se z historie přesvědčujeme, stavby opevněných hradů byly ve středověku více než nutnosti. Časté útoky pirátů, korzárů a bukanýrů drancovaly pobřeží, bránily v obchodování a zastrašovaly místní obyvatelstvo. Proto nejen Alfonso, ale i jeho nástupci stavěli obranné, nejdříve kruhové, později i hranaté strážní věže. Nejstarší kruhová věž pochází z poloviny 15. století, jmenuje se Torrione a je symbolem městečka Forio.

V 17. století ostrov zasáhla další pohroma – a sice mor, který si vyžádal mnoho obětí na životech. No, aby té smůly nebylo málo, tak v polovině 18.století na ostrov udeřila, tentokrát pro změnu lidská ruka – konkrétně francouzská okupace dynastií Bourbonů. Nechali si na Ischii zřídit letní královskou rezidenci a neapolský král Ferdinand II. Bourbonský vytvořil z vulkanického jezera Porto v roce 1854 bezpečný přístav a nechal postavit kostel Porto Salvo, který byl vysvěcen v roce 1857. Silnice mezi městečky Lacco Ameno a Forio – Via Borbonica – nese jméno právě po Ferdinandovi Bourbonském. Nadvláda Bourbonů vydržela až do roku 1860, kdy došlo ke sjednocení Itálie.

Turistický ráj

Po 2.světové válce byl odstartován rozvoj cestovního ruchu. Krása ostrova a jeho léčebné možnosti způsobily, že se stal atraktivním a vyhledávaným místem tisíců návštěvníků z celého světa.

Další zdroje informací

• krátké povídání o historii Ischia
• historie Ischia na wikipedii